Peèárka zápašná (Žampion zápašný)
Peèiarka páchnuca  |  Agaricus xanthodermus

Peèárka zápašná (Agaricus xanthodermus) slovensky Peèiarka páchnuca je mírnì jedovatá stopkovýtrusá houba z èeledi peèárkovitých. Ménì lidí ví, že existuje i jedovatý žampion – po jehož požití mùžete skonèit v nemocnici na výplachu žaludku.

Popis

Klobouk je široký 50-100 mm, výjimeènì i více. U zcela mladých plodnic je kulovitý (žaludovitý), pozdìji ploše sklenutý, ménì masitý, èistì bílý, hladký a lysý. Nìkdy bývá na temeni popraskaný a zahnìdlý.
Lupeny 6-10 mm, jsou dosti úzké, rùžové, pozdìji èokoládové.
Tøen 70-140x10-20mm, lze snadno vyloupnout z klobouku. Nìkdy pokroucený, bílý, lesklý, dutý. Obèas mívá na bázi zøetelnou, èasto náhle odsedlou hlízu, která se na øezu ihned zbarvuje chromovì žlutì (bezpeèný rozpoznávací znak).
Tøen je snadno vylomitelný z klobouku a nese bílý, tlustý prsten, který lze nahoru sloupnout.
Dužnina je masitá, hutná, ve stáøí vatovitá, bílá, na øezu žloutne, pozdìji rezaví. Ve tøeni je jemnì vláknitá.
Chu je nenápadná až fádní, vùnì nepøíjemná (po karbolu nebo svítiplynu).
Výtrusy jsou malé 5-6,5x3-4µm, elipsoidní, hladké.
Výtrusný prach je rùžový.

Výskyt

Vyskytuje se v celém mírném pásmu. Fruktifikuje od kvìtna do listopadu. Roste obvykle ve skupinách, v lesích, parcích, loukách i zahradách. Dává pøednost stanovištím bohatým na dusík

Možné zámìny

Jako všechny bílé peèárky je možné i tento druh zamìnit za jedlé peèárky!

• Peèárka polní (Žampion polní) (Agaricus Campestris L.)
• Žampion ovèí (Peèárka ovèí) (Agaricus osecanus)

Odlišit je od peèárky zápašné je velice jednoduché. Existuje nìkolik charakteristických znakù, podle kterých si zápašný žampion nelze splést s jedlým. Když zápašný poškrábeme na hlavièce nebo nožièce, okamžitì žloutkovì zežloutne. Po chvíli ranka zašedne a vrátí se do matné podoby.

Ostatní jedlé žampiony, napøíklad ovèí, když škrábnete, není poznat žádnou reakci, ale po èase poškozené místo lehce zežloutne. Jedlé žampiony voní krásnì, vìtšinou anýzem nebo po hoøkých mandlích, nejedlý buï nevoní vùbec nebo po karbonu,“ øíká Helena Hamerská, èlenka výboru Èeské mykologické spoleènosti.

Otrava

Otrava se projeví 1–3 hodiny po požití, a to nevolnostmi a intenzivním zvracením. Žaludeèní køeèe jsou zákeøné v pøípadì, že trpíte žaludeèními vøedy, pak hrozí jejich protržení.